Křesťanský sbor Brno

Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Podstata služby Ducha svatého

„Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ /Evangelium Jana 3,6-7/

 Duch Boží v hebrejštině rúach a v řečtině pneuma označuje prudce proudící vzduch – vítr nebo dech - nádech či výdech. Vyjadřuje představu uvolněné energie, konající síly, moci v činnosti, života projevujícího se aktivitou. Symboly a podoby Ducha Svatého ať konkrétní či obrazné – symbolické jsou vítr, oheň, živá voda nebo holubice.
V řecké křesťanské filosofii je pneuma čili vanutí - aktivním principem, který určuje vlastnosti a povahu všech věcí - je principem života všeho jsoucího. Pneuma se projevuje ve formě tzv. tonos = vnitřní chvění, doslova napětí. Tonos je nejvlastnějším způsobem působení pneumatu - poukazuje na náhlost a nepředvídatelnost zásadních proměn, které se nejprve dlouho a nenápadně rodí a připravují. V člověku působí pneuma tak silně, že tonos působí též jako logos (slovo, řád, smysl, záměr, viz evangelium Jana 1;1 Na počátku bylo Slovo - logos). Pneuma - tonos umožňuje i poznatelnost věci;

  • je všudypřítomné,
  • projevuje se mocí, pohybem a životem,
  • označuje tvůrčí proud proměn,


Starý zákon hovoří o Duchu Božím jako o Bohu v činnosti:

  • dával tvar stvoření a oživoval stvořené bytosti,
  • řídil běh toho, čemu říkáme příroda a historie,
  • zjevoval Boží pravdu a vůli svým poslům prostřednictvím přímé komunikace nebo jasného porozumění,
  • skrze zjevení učil Boží lid cestě věrnosti a přinášení ovoce,
  • vyvolával osobní odezvu na poznání Boha ve formě víry, pokání, poslušnosti, spravedlnosti, otevřenosti, vyučování a společenství s Ním skrze chválu a modlitbu;
  • vystrojoval jednotlivce k vedení,
  • vybavoval jednotlivce dovedností a moudrostí k dosažení tvůrčích cílů;

Nový zákon /používá řecká slova pneuma to hagion - Duch svatý/

  • Duch svatý - Utěšitel (paraklétos' řec.) - ten, kdo utěšuje a posiluje, Rádce, Pomocník, Přímluvce, Obhájce, Spojenec, Přítel;

Jan v Ježíšových promluvách o Duchu Svatém užívá mužské osobní zájmeno ekeinos – ON. Duch tedy není pouhým "vlivem", nebo nějakou energií, nýbrž podobně jako Otec i Syn samostatnou osobou, tvořící tajemství Boží jednoty.
Efezským 4:30  A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.

Duch svatý ve vztahu ke Kristu zprostředkovává:  

  1. Jeho přítomnost - jako toho, který byl ukřižován, žije, přistupuje k lidem a oslovuje je;
  2. Jeho aktivitu - ve své moci osvětluje, oživuje, proměňuje - burcuje z netečnosti, probouzí naše chápání, napomíná a utišuje výčitky svědomí, podporuje v tísni, posiluje ke spravedlnosti, zmocňuje k jednání;
  3. Jeho slávu - zjevuje Ježíše a pravdu o Něm a Jeho díle, - osvětluje lidská srdce, (otevírá možnost přijmout, vidět,...),

Duch svatý sám ustupuje do pozadí. Jeho služba ve vztahu k Ježíši je službou "reflektoru" osvětlujícího nám lidem Krista. Nechce upozorňovat na sebe, ani mít s námi přímý vztah jako máme s Otcem a Synem. Jeho úlohou i Jeho radostí je rozšířit naše společenství s nimi oběma oslavováním Syna naší vírou a vydáváním svědectví o našem přijetí skrze Syna do Otcovy rodiny. Každý křesťan má Ducha svatého od chvíle, kdy uvěřil - člověk obdrží Ducha tím, že přijme Krista. (Sk.2,38 –39)  

Duch svatý v lidském nitru „pracuje“:

  • působí znovuzrození – duchovní probuzení,
  • ujišťuje - vydává vnitřní utvrzení, naplňuje radostí, probouzí důvěru,
  • proměňuje charakter člověka,
  • uvádí do služby – působí obdržení a rozvoj duchovních darů;

Duch svatý slyší, mluví, vydává svědectví, usvědčuje, oslavuje Krista, vede, uvádí, učí, přikazuje, zabraňuje, žádá, dává promlouvat, pomáhá, přimlouvá se a sám volá k Bohu v modlitbách volajích 'lkáním nevyslovitelným'. Je možné mu lhát a zarmoutit ho. Duch svatý je „plachý jako holubice“ - každý projev hříchu ho zarmucuje, udušuje, umlčuje a vzdaluje od nás.


Otázky k zamyšlení:

  • Co to znamená nechat se vést Duchem?
  • Využíváme všechny možnosti, které nám Bůh ukazuje, důvěřujeme mu, že nám dá schopnosti správně reagovat?
  • Počítáme s tím, že..."naše tělo je chrámem Ducha svatého, který v nás přebývá a jehož máme od Boha"? (l.Kor. 6,19)
  • "Spolupracujeme" s ním, nebo Jeho dílu stavíme překážky svou bezmyšlenkovitostí, lhostejností, nekázní a nestřídmostí?

Je dáno zaslíbení, že sám Duch sv. usvědčuje z hříchu a ukáže, v čem je spravedlnost a soud. (J.16,8) a že Duch zmocňuje učedníky ke svědectví o svém Pánu. To jsou Jeho hlavní zájmy, jimiž uskutečňuje. své poslání oslavit Pána Ježíše Krista. Stejně jako znát Ducha svatého znamená znát Krista, tak i ctít Ducha svatého znamená ctít Krista - ctít jej realismem ve vztahu k duchovním otázkám, v ochotě nechat odkrýt nám naše chyby a v připravenosti měnit naše cesty podle Božího Slova.

dp

Literatura a zdroje: Packer, James: Choďme Duchem, Praha 1999, Návrat domů Kratochvíl, Zdeněk: Studie o křesťanské a řecké filosofii, Praha 1994, Česká křesťanská akademie, Prince, Derek: Cyklus kázání - Beránek a Holubice; Jak být veden Duchem svatým