Přímé stezky pro dítky Boží
Rozlišovací jména
XIII.
Často slýcháme: „Musíte přece mít nějaký název, abyste byli rozeznatelní od ostatních křesťanů“. Na takové tvrzení odpovídáme opět otázkou: „Jaký název si dali Jan, Petr* nebo Pavel?“ Jméno, které Bůh dává svému lidu zahrnuje celé tělo Kristovo: věřící. (Skutky 5,14) svatí, (Filipským 1,1) bratři, (2. Tesalonickým 1,3) učedníci, (Skutky 20,7) děti nebo synové Boží, (Jan 11,5; Galatským 3,26) křesťané, (Skutky 11,26; Matouš 24,9; 1. Petrova 4,16).
Základ shromáždění Božích dětí
XII.
Kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich (Matouš 18,20).
Jsou denominace biblické?
XI. díl
Když Tě někdo vyzve, abys vstoupil do některého sboru určité denominace, tak se logicky zeptáš: „A proč zrovna do této? Je to ta jediná správná, podle Bible?“
Ke které církvi se připojit?
X. díl
Takovou otázku si mnohdy kladou zejména mladí křesťané. Často dostávají odpověď, aby zůstali tam, kde jsou. Jindy dostanou pokyn jít tam, kde se budou moci nejlépe duchovně vzdělávat nebo tam, kde budou mít příležitost konat dobré skutky. Všechny tyty pokyny však vedou na scestí a vznikají z domněnky, že Bůh k tomuto tématu nedal ve svém Slově žádné pokyny. Radí nám písma, ke které denominaci se máme připojit? Všechny přece nemohou být těmi pravými církvemi.
Inspirovanost Bible
VIII. díl
Mnoho lidí je ochotno připustit, že Bible je hodnotná kniha, ale popírají, že je Božím Slovem. Někteří říkají, že je sice vdechnutá, ale tentýž způsob vdechnutí připisují také spisům různých básníků. Ve 2. Petrově 1,20 čteme, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Následující verš vysvětluje proč: Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.
Dílo Ducha Svatého
VII. díl
Jeho působení za Staré a Nové smlouvy
Když si uvědomíme, že člověk je ve svém přirozeném stavu naprosto zkažený a neschopný udělat cokoliv pro své spasení, a že dílem Ducha svatého je usvědčovat ho z hříchu a vést ke Kristu, tak musíme připomenout, že lidé jsou spaseni, ne na základě díla, které v nich koná Duch svatý, ale na základě díla vykonaného pro ně Pánem Ježíšem na Golgatě.
Věčné zabezpečení věřících
VI. díl
Základem našeho spasení je Kristovo dílo, které pro nás vykonal a o němž pravil, když umíral: „Dokonáno jest“.
Jestliže toto dílo někdy přestane být platné, tak přestává platit i naše spasení. Ale díky Bohu se toto nikdy nestane. O toto spasení, které stojí na Kristu, nemůže věřícího člověka nic připravit. Může se ovšem stát (a žel Bohu se i stává), že věřící v důsledku neposlušnosti ztrácí pokoj, který převyšuje veškerý lidský rozum. Ale to neznamená, že by ztratil spasení.
Soud nad věřícími
V. díl
Mezi lidmi je rozšířený a ustálený názor, že v poslední den nadejde očekávané všeobecné vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých, a že teprve potom bude zjeveno, čím lidé opravdu byli, nejen to, co dělali. Pozná se, kdo je dítětem Božím a kdo ne. Písmo však takové učení nezná. Pán pravil: „Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života (Jan 5,23)
Dvě přirozenosti
IV. díl
Otevřeně připouštím, že v Písmu se nevyskytují takové výrazy, jako „stará nebo nová přirozenost“, „zastoupení“ nebo „trojice“. Nicméně učení o těchto věcech je v Bibli plně obsaženo.
Písmo se dívá na věřícího dvěma pohledy – jako na dítě Adamovo a dítě Boží. Přirozenost, kterou člověk zdědil po Adamovi, je nevyléčitelně zlá. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je Duch (Jan 3,6). Tyto dvě přirozenosti nemají nic společného. Jsou v podstatě různé a v neustálém boji jedna proti druhé. Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu (Římanům 8,7). Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují (Galatským 5,17). Může se vyskytnout otázka: Co může být spaseno a posvěceno?
Zákon a milost
III. díl
Kdo není pod zákonem?
Všichni, kdo se podřizují zákonu, jej nedodržují. Jestliže je ale poslušné naplňování zákona nutnou podmínkou pro dosažení věčného života, kdo může být spasen? Proto na základě skutků Zákona před Ním nebude ospravedlněn nikdo (Římanům 3,20) Boží Slovo nás ujišťuje, že Kdo věří v Syna, má věčný život (Jan 3,36; 5,24) V Bibli se nikde nepíše, že ti, kdo chtějí dodržovat mravní zákon, jsou dědici věčného života. Život věčný je dar, milost a nemůže proto být získán dodržováním zákona (Římanům 6,23). Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění zákona, potom Kristus zemřel zbytečně. (Galatským 2,21)
Jistota spasení
Znovuzrození
I. díl
Úvod
V sérii článků bychom chtěli návštěvníkům webových stránek přiblížit obsah brožury, která byla sepsána Alexandrem Marshallem a ve 20. letech minulého století byla do češtiny přepsána a upravena bratrem F. J. Křesinou. Jednotlivé články se zabývají texty Božího Slova a staví je do kontrastu se vším, co se během staletí vyvíjelo a postupně pronikalo do života věřících a jejich společenství. Čtenář tak má možnost sám posoudit rozpor mezi tím, co učí Bible a tím, co do Božího zjevení vnáší člověk. Původní text z roku 1927 je přetransformován do současného jazyka.
(redakce webu)